Frederick Matthias Alexander (1869–1955)

F. M. Alexander byl Shakespearovský herec. Narodil se v Tasmánii (Austrálii) 20. ledna 1869. Od mládí se zajímal o divadlo a během devadesátých let 19. století se stal známým hercem v Melbourne. Jeho slibná herecká kariéra byla záhy ohrožena častými problémy hrtanu, které způsobovaly dočasnou ztrátu hlasu. Lékaři nebyli schopni dělat nic, co by mu pomohlo a tak se se nakonec rozhodl hledat řešení tohoto problému sám.
Po dlouhých letech experimentů a pozorování sama sebe odhalil, že jemné špatné pohybové návyky způsobují přílišnou zátěž jeho hlasivek takovým způsobem, že narušují fungování jeho hlasu. Jelikož jeho problémy s hlasem vznikaly během recitování, Alexander se rozhodl, že se při něm bude sledovat v zrcadle a pokusí se zjistit, co může bý příčinou. Pečlivým pozorováním svého těla zjistil, že vždy, když mluví, zatíná krční svaly, zatahuje hlavu dozadu a nahlas těžce dýchá. Tento způsob byl obsažen ve všem, co dělal. Hledal jak jej zastavit a jak si uvědomovat svoje zautomatizované pohyby, které měly vliv nejen na jeho hlasové problémy. Takto se mu podařilo postupně změnit své původní návyky. Zbavil se nejen hlasových problémů, ale i potíží s dýcháním a nadměrného napětí. Jeho poznatky začaly brzy pomáhat i dalším jeho kolegům a technika se brzy stala známou.

V roce 1904 přijel Alexander na pozvání G. B. Shawa do Londýna. Zde si brzy vybudoval svoji klientelu. Byl populární mezi lidmi od divadla, ale přicházelo za ním i mnoho dalších, mezi jinými např. Aldoux Huxley. Americký filozof John Dewey se dozvěděl o Alexandrově technice a brzy se stal jejím zastáncem. Alexander se později stal známý léčením tzv. "ztracených případů", lidí s obrnou, s vrozenými vadami atd.
V Londýně pak založil v roce 1931 školu, ve které začal předávat znalosti svým nástupcům.

Frederick Matthias Alexander zemřel 10. října 1955, přičemž ještě týden před smrtí učil, zabraný do práce jako vždy.